Smyslem těchto stránek je poskytnout dostatek informací účinkujícím i divákům. Tato akce si to rozhodně zaslouží. Když jsme, jako šermířská skupina Kyrius, poprvé uspořádali v Libušíně u Kladna „historickou bitvu“, nikdo z nás jistě netušil, že se z této bitvy stane největší akce svého druhu v České republice.
Poprvé jsme se v Libušíně setkali v roce 1992. Tehdy se přišlo na 420 účinkujících podívat 670 diváků, zvědavých, co uvidí. Akce se zřejmě povedla a tak každým rokem přijíždělo stále více účinkujících i diváků, až v roce 1999 se na 1 200 vystupujících šermířů přijelo podívat 11 000 diváků.
Co bylo příčinou takového vzestupu a popularity? Jistě to bylo datum a místo konání. Vždyť 24. dubna, kdy se bitva koná, má svátek svatý Jiří, patron všech rytířů. A bojuje se na louce, pod kostelíkem, který je zasvěcen svatému Jiří! Lepší patronát a ochranný dohled jsme si skutečně nemohli přát. Dále to bezpochyby byly kulisy, které jsme každý rok stavěli. Vždy jsme se snažili, aby vypadaly věrohodně a úrovní provedení neurážely diváka. Tedy, když věž, tak 7 metrů vysoká a s pořádnými hradbami. Když vesnice, tak pořádná. Žádné domky podobné prasečím chlívkům. Když drak, tak v životní velikosti chrlící dým. Mohly to být i scénáře bitev, které jsme vždy připravovali jako vyprávěné fantasy příběhy. Vždyť v době, kdy teprve vznikaly filmové postavy Pána prstenů, se v Libušíně na louce již proháněl kouzelník Dejmos, nebo škodil čaroděj Urax v příběhové trilogii. V každém případě zde vznikla největší kulturní akce té doby v celém kladenském okrese.
Postupem času však došlo ke změně. Odešla většina lidí, kteří akci připravovali a pomáhali jí na svět. Zpracování a provedení začalo pokulhávat. Bitvy se začali zúčastňovat lidé, kteří k šermu a historii mají hodně daleko. Celá akce se jakoby zakonzervovala. Stále stejní lidé, stále stejná úroveň. Vůbec nebyly zachyceny nové možnosti, které s dobou přišly. Celkově, místo aby úroveň stoupala, začala stagnovat. Naštěstí tato doba neznamenala začátek konce, ale pouze oddechový čas. Jakési nadechnutí před novým vývojem. Dali se dohromady noví lidé, jejichž společnou snahou je, udělat z této bitvy opět vyhledávanou akci, na kterou bude radost přijet.
Jedním z prvních plodů této spolupráce jsou stránky, které právě čtete. Další posun bude zřejmý při pouhém pohledu na vystupující šermíře. Úroveň jejich vybavení bude rok od roku lepší, odpovídající realitě. Samozřejmě, že chceme zachovat vysokou kvalitu kulis, pokud budou potřeba. Velká změna nastává i v samotném táboře. Zmizela zaparkovaná auta, která se do dobového tábora skutečně nehodila. I proto můžeme postavit stanový tábor tak, aby vypadal daleko víc realisticky, než doposud a chceme ho, za určitých podmínek, zpřístupnit divákům, aby i oni mohli nasát onu zvláštní táborovou atmosféru. Již příští rok, kdy budeme pořádat 20. výroční bitvu, a kdy by se z celé akce mělo stát jedno velké kulturní setkání, na kterém bude, mimo samotné bitvy, i bohatý doprovodný program.
Pevně věřím, že „Libušínská bitva“ bude i nadále místem, kde se budou každoročně scházet přátelé historie a dobré zábavy.
„Hejtman“ Tomáš Lapáček